Jakou opencard si máme pořídit?
“Děti a junioři jezdí v Praze už jen na opencard,” hlásá webová stránka o opencard. Od listopadu to čeká i na dospělé a seniory. Nebudu již dále opakovat, že předražený projekt je potřeba zrušit. Místo toho se podívám na to, jak je možné se před tímto projektem co nejvíce chránit výběrem správného typu opencard.
S kontaktním či bezkontaktním čipem, osobní nebo anonymní kartu? Kontaktní čip lze využít jen pro přístup k aplikaci “Vím, jak řídím”, která nemá valného užitku a lze ji využívat i jen pomocí jména a hesla, které přidělí magistrát. Za kontaktní čip se tedy nevyplatí si připlácet. Velké rozhodutí Vás ale čeká při volbě mezi osobní nebo anonymní kartou.
Anonymní kartu si můžete koupit bez jakékoliv žádosti přímo v distribuční síti za cenu 200 Kč. O personalizovanou neboli osobní kartu musíte požádat prostřednictvím formuláře, do kterého se vyplňují základní osobní údaje a ke kterému musíte přiložit fotografii.
Jakmile si některou z karet pořídíte, musíte si k ní zakoupit předplatní časovou jízdenku. Tarif pražské dopravy ale rozlišuje, jakou kartu máte. U osobní karty Vám měsíční časovou jízdenku prodají za 550 Kč, čtvrtletní za 1480 a roční za 4750 Kč, kdežto u anonymní karty po Vás budou chtít 670 Kč za měsíc, 1880 Kč za čtvrtletí nebo 6100 Kč za rok. Relativně nejmenší rozdíl je tedy u ročního předplatného, přesto je to plných 1350 Kč.
Pokud si tedy budete chtít chránit své osobní údaje, se kterými kromě magistrátu a dopravního podniku přijde do styku i soukromá firma, která tyto údaje zpracovává, musíte si za tento “luxus” připlatit nejméně 1550 Kč. Neměla by být ochrana osobních údajů právem každého z nás? Anonymní karta je pro magistrát mnohem levnější. Nemusí ji personalizovat, nemusí zpracovávat žádné žádosti o její vydání. Přesto je dražší! Martin Opatrný, tiskový mluvčí magistrátu, to vysvětluje tím, že se Rada rozhodla osobní karty zatím dotovat, ale že časem bude také zpoplatněna 200 Kč, nicméně že o anonymní karty je velmi malý zájem. Samozřejmě! Většina lidí si totiž rozmyslí připlácet si a raději vydá své soukromí.
Anonymní karta bohužel není jen o ceně za soukromí, má i své další nevýhody. Kromě toho, že ji nelze použít v knihovně, je diskriminovaná i v hromadné dopravě. U osobní karty s ročním předplatným kuponem má cestující možnost dvakrát ročně jeho platnost přerušit. Přerušení ale není nijak pohodlný úkon. O přerušení se žádá výhradně osobně na kontaktním místě, s sebou musíte mít opencard a doklad totožnosti a zaplatit 60 Kč. Požádat o přerušení elektronicky není možné. Kromě přerušení ale u osobní karty existuje možnost zpětného doložení platného jízdního dokladu při jejím zapomenutí, možnost vrácení peněz za nevyužité jízdné a hlavně můžete požádat o nahrání duplikátu kuponu při ztrátě karty. Nic z toho u anonymní karty není možné.
Oproti tomu jedinou výhodou anonymní karty je kromě ochrany osobních údajů její přenositelnost. Můžete ji někomu půjčit. Přemýšlel jsem, že bychom měli s manželkou jednu napůl, ale protože je na mateřské dovolené, tak stejně jezdíme většinou oba najednou a když výjimečně jede sama, bylo by předávání karty zase logisticky složité.
Magistrát se tvářil, že chce pražanům vyjít vstříc a vyrobit ještě třetí druh karty. Rada svým usnesením R-2205/2010 souhlasila se záměrem zavedení nového typu karty Opencard bez uchování osobních údajů, tedy jakéhosi hybridu - personalizované karty bez uložení osobních údajů do inforačního systému. Ale ani toto řešení mi nepřipadá nejlepší. Odstraňuje sice “nevýhodu” přenosnosti anonymních karet, ale stejně vyžaduje předání jména, příjmení a fotografie společnosti, která kartu potiskne. Nešlo by na běžnou anonymní kartu jen nalepit fotografii pomocí nějaké ochranné fólie, která zabrání jejímu vyměňování? Ale zdá se, že třetí typ karty jen tak nebude. Ačkoliv měla být studie proveditelnosti předložena do 17.8.2010, je zatím ticho po pěšině.
Jaké by tedy mělo být ideální řešení? Kromě mnou již navrhovaného zrušení celého projektu opencard by stačilo zrovnoprávnit anonymní a osobní kartu. Anonymní karta by pro svou technologickou jednoduchost měla být levnější než osobní, nebo by je mělo být možné pořídit alespoň za stejnou cenu. K oběma kartám by měl být vydáván PIN - heslo pro ověření jejího majitele. PIN by šlo využívat k přerušení platnosti karty, a to i na dálku, a zároveň k prokázání oprávněnosti požadavku na nahrání duplikátu na novou kartu.
Souhlasíte s tím, aby město přestalo zvýhodňovat osobní karty proti anonymním? Připojte se prosím k mé petici.
Odkazy:
Článek vyšel na blogu iDNES